JÁ JAKO MALÁ:
Mám radost, chci se hýbat, chci říct svůj názor, chci společně tvořit!
DOSPĚLÍ KE MNĚ:
Neruš! Copak nevidíš, že mluvím?! Jsi malá, nevíš, jak život chodí (smích). Proč se prosím Tě pořád meleš, copak neumíš být v klidu?!
JÁ JAKO MALÁ:
Chci naplno ukázat, kým jsem (lehám si ke knížce, lehám si k psaní, dávám si nohy na zeď), chci se bavit, chci běhat, chci skákat, chci si povídat (klidně sama se sebou).
DOSPĚLÍ SMĚREM KE MNĚ:
Ona u všeho leží (smích). Ta si teda umí udělat pohodu! (posměch). Jen si chodí do školy a je z toho unavená! Počkej, on Ti život ukáže…
JÁ JAKO MALÁ:
Chci pozorovat ptáky, kytky, chci běhat s kamarády po vsi.
DOSPĚLÍ SMĚREM KE MNĚ:
Nemůžeš jít ven, ještě jsi neudělala xy.
JÁ JAKO MALÁ:
Proč nemůžu jít ven? Všichni přece chodí!
DOSPĚLÍ SMĚREM KE MNĚ:
Můžeš na zahradu. S takovýma se přece nebudeš tahat! Udělej raději tohle, podívej, tamten to dělá takhle a je to super, s ním se dej dohromady. Proč se Ti to nelíbí? Vždyť je to užitečné! Uč se!
Časté zákazy, časté příkazy. Já, zkušený dospělý, jsem nahoře, Ty, nezkušené dítě, mě poslouchej. Mnoho dobře míněných rad od dospělých směrem k dětem, které byly ve skutečnosti bezmocí. Znáte to ze svého dětství? Možná jste to převzali i jako rodiče?
❓ Kolik dospělých si při naší výchově do nás projektovalo své neúspěchy?
❓ Kolik dospělých se z nás snažilo vytvořit obraz, který v nás viděli (a třeba ne úplně špatně), ale který chtěli ve skutečnosti žít oni sami, ale nedokázali to?
❓ Kolik dospělých svoji bezradnost ve výchově přetavilo do násilí (křiku, facky, posměchu, pohrdání)?
Je vcelku jedno, za jaká slova se co schovávalo. Je vcelku jedno, že se něco vyzdvihovalo a něco ušlapávalo. Každé dítě, každý člověk se učí především vnímáním.
A nasáváme do sebe to nastavení. To, co očekáváme, že nám bude fungovat.
A pak nevíme, kým jsme. Ztratíme sebe ve snaze plnit přání druhých (protože se sami bojíme, co přijde, stejně jako se báli/bojí oni).
Přestaň se pasovat do toho, co podvědomě vnímáš, že chtějí druzí. Takhle spokojenost nikdy nepřijde.
Takhle se jen zamotáš do stále větších motanic a Tvé tělo bude víc a víc promlouvat, jak moc jsi zamotaná/ý. Takové promlouvání těla je nemoc. Nejprve potíže, které se tváří docela nevinně, později větší problémy.
Když jsi hluboce ukotvená/ý ve strachu se projevit (protože možná stále žiješ v prostředí, kde necítíš podporu být tou/tím, kým skutečně jsi), pak stále strádáš.
Protože jen Ty dokážeš objevit, kým skutečně jsi. A jen Ty můžeš světu ukázat, že kým jsi, je skvělé a přináší to mnoho výhod ne jenom pro Tebe, ale také pro ostatní.
Vymotat se z toho všeho nejde ze dne na den, ale jde to. Já sama jsem byla hluboce zamotaná. A mnoha bolestnými zkušenostmi jsem objevovala principy, jak funguje skutečná spokojenost.
Sice Ti nikdy neřeknu, kým jsi, ale rozhodně Tě dokážu provést cestou, abys to i Ty dokázal/a objevit.
Je to nevědomost, která nás do bolesti přivádí. Můžeme se dlouhá léta točit v kruhu a nechápat, jak se z těch svých lapálií, bolavých těl, bolavých hlav, bolavých žaludků a slz vůbec dostat…
Pokud je toto Tvůj příběh, pak vím, že Ti dokážu pomoct. Jsi připraven/a?
👉 Po celý rok můžeš být v komunitě lidí, kteří kráčejí k hluboké osobní spokojenosti (a tedy zdravému tělu), navracejí si své síly, objevují, kým jsou a vzájemně se podporují. Vymanit se z podvědomých vzorců, které Tě stále spoutávají a srážejí zpět, vyžaduje mnoho úsilí a při svých pokusech už jsi mnohokrát zažil/a, jak dokáže opadnout prvotní nadšení… Nezoufej, přesně tím vším jsem si prošla a moc dobře vím, že potřebuješ držet každý den. I proto jsem vytvořila klub Moje zářivá cesta, kde máš každodenní podporu.
👉 Máš pocit, že se v tom celém ještě vůbec neorientuješ, ale chceš někde začít? Chceš naskočit a získat základ, jak se svým tělem pracovat? Pochopit, jak funguje celý Tvůj systém, aby sis soustavně navracel/a síly, které sis vyčerpal/a díky neustálému pobytu v náročných vztazích a situacích? Pak je pro Tebe dnes už samostudijní program ZAJEDU si pro zdraví.